Aktuální číslo
LISTOPAD 2016

ARCHITEKT POSTAVIL DŮM PRO VLASTNÍ RODIČE

Po pěti letech praxe v ateliéru Light4Space se slovenský architekt Jaro Krobot osamostatnil a záhy přišla první větší zakázka. Postavit víkendový dům pro vlastní rodiče. A protože měl vyrůst v přirozené zástavbě vesnice Lučatín nedaleko Banské Bystrice, pojal ho autor jako současnou variaci na tradiční lidové stavení.  
„Dům stojí v Lučatíně, kde má moje matka rodinné vazby. Toto křehké prostředí jasně určilo meze řešení projektu i jeho východiska – hmotu domu, měřítko, urbanismus obce, dřevo jako konstrukční a výrazový materiál,“ říká na úvod architekt Jaro Krobot. Nová dřevostavba se na pozemku chová podobně jako původní cihlový dům, který tu stál, ale stavebně byl už nepoužitelný. Po nelehkém rozhodování se architekt odhodlal zbourat také dřevěnou stodolu v zadní části pozemku, čímž získal nečekaný průhled do okolní přírody, aniž by narušil uliční rytmus v obci. Zachoval naopak starou kamennou zeď a vzrostlé stromy, s nimiž dům komunikuje. Že bude celý ze dřeva, bylo jasné od začátku, a to nejen protože jsou architektovi rodiče původní profesí dřevařští inženýři. „Objevil jsem švýcarský systém Steko vyvinutý ve spolupráci s ETH Zürich. Jde o cihly z masivního smrkového dřeva, které je možné plnit různou izolací. Dřevěná část stavby včetně zakrytého krovu byla hotová za pět dní, což je velká přednost těchto dřevostaveb,“ vysvětluje architekt, proč se uchýlil k tomuto „stavebnicovému“ řešení projektu. Moderní stavební metoda ani současná estetika nevylučují, že se dům typově i koncepčně obrací do minulosti. Ve slovenštině existuje pro tento typ domu hezký pojem „dom s gánkom“, tedy chodbou, která se táhne podél jedné stěny a je chráněná střechou. „Gánok jsem rozšířil a použil ho jako komunikaci, vedoucí napříč celým domem a artikulovanou otvory od jedné fasády ke druhé. Prolíná se jednotlivými místnostmi, má funkci zádveří, vstupní haly, rozšiřuje se v místech, kde jsou úložné prostory přístupné zevnitř i zvenku. Díky tomu nejsou v interiéru žádné chodby a je tu minimum nevyužitého prostoru. Potvrdilo se mi, že lidové stavby obsahují ověřená řešení, která se dají interpretovat i pro dnešní potřeby.“ Ze stejného historického zdroje vychází také řešení trojprostoru – přední místnost je obytná, uprostřed je kuchyně a v zadní části se nachází ložnice. V současném domě se do této koncepce ještě vtěsnal mezičlánek obsahující koupelnu, toaletu a technickou místnost. Teď už autorovi nezbývá než doufat, že budou jeho rodiče s novým domem spokojení a nebudou litovat těch let, kdy svého syna drželi na studiích. jarokrobot.tumblr.com

Text: Tereza Finková. Foto: Archiv architekta.